Jób 33
  • 1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
  • 2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
  • 3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
  • 4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
  • 5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
  • 6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
  • 7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
  • 8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
  • 9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
  • 10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
  • 11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
  • 12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
  • 13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
  • 14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
  • 15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
  • 16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
  • 17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
  • 18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
  • 19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
  • 20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
  • 21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
  • 22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
  • 23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
  • 24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
  • 25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
  • 26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
  • 27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
  • 28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
  • 29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
  • 30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
  • 31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
  • 32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
  • 33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.