Jób 37
  • 1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
  • 2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
  • 3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
  • 4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
  • 5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
  • 6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
  • 7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
  • 8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
  • 9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
  • 10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
  • 11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
  • 12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
  • 13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
  • 14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
  • 15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
  • 16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
  • 17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
  • 18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
  • 19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
  • 20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
  • 21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
  • 22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
  • 23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
  • 24