Přísloví 1
  • 1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
  • 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
  • 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
  • 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
  • 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
  • 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
  • 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
  • 8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
  • 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
  • 10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
  • 11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
  • 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
  • 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
  • 14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
  • 15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
  • 16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
  • 17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
  • 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
  • 19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
  • 20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
  • 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
  • 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
  • 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
  • 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
  • 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
  • 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
  • 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
  • 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
  • 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
  • 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
  • 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
  • 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
  • 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.