1. Korintským 10
  • 1 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,
  • 2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
  • 3 A všickni týž pokrm duchovní jedli,
  • 4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.
  • 5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.
  • 6 Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.
  • 7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
  • 8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.
  • 9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
  • 10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
  • 11 Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.
  • 12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
  • 13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
  • 14 Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.
  • 15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
  • 16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
  • 17 Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.
  • 18 Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
  • 19 Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.
  • 20 Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
  • 21 Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.
  • 22 Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?
  • 23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
  • 24 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
  • 25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
  • 26 Nebo Páněť jest země i plnost její.
  • 27 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
  • 28 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
  • 29 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
  • 30 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?
  • 31 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
  • 32 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
  • 33 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.